Exkurze v Archeoparku v Chotěbuzi

V pátek 26. května se vydalo 40 žáků z 2. stupně autobusem na exkurzi do Archeoparku v Chotěbuzi.

Za velmi příjemného počasí jsme se pohybovali v jarní přírodě, v historickém areálu bývalého slovanského hradiště, které je rekonstruované. Nabízí dnešním lidem nevšední pohled do minulosti. Upoutal nás pohled na důmyslné dřevěné opevnění hradiště na vršku nad řekou Olší (dnes teče o mnoho metrů dál a tvoří česko – polskou hranici). Chránilo vyšší vrstvu tehdejší společnosti. Tu byste poznali i podle oblečení, které bylo tkané s modrým zdobením. Čím více modré barvy, tím byl člověk bohatší. Modrá barva byla tehdy vzácná a tudíž drahá.

Asi nejvíce nás zaujala jejich obydlí. Hodně maličká, při vstupu do dveří jsme se museli pořádně ohnout. Ne, naši předkové nebyli trpaslíci, pouze museli šetřit teplem. Prostor uvnitř byl téměř bez vybavení. Pokud tam byl stůl, i ten se v noci měnil na postel. A děti? Ty spaly na kožešinách na zemi. Většina domečků byla z proutí pomazaným hlínou, jen ti nejbohatší měli celodřevěný srub. Střechy byly z velké vrstvy slámy. Stébla jsou dutá a vytvářela tak velmi dobrou izolaci. Bylo to důmyslné, tehdejší lidé uměli využít svých praktických zkušeností.

Měli jsme možnost mletí mouky na žernovu (kamenný ruční mlýnek), vyzkoušet tehdejší nářadí, psát hlaholicí do voskových tabulek, obléci si jejich šaty a zbroj. Obdivovali jsme i pec na tavení železa. Nejvíce se ale všichni těšili, že si vyzkoušejí lukostřelbu. I po počátečním zdráhání (zejména děvčat) si zastříleli všichni, včetně pedagogického doprovodu. A vůbec to není jednoduché se strefit!

Na závěr jsme ještě navštívili víceúčelovou budovu, která nabízí zázemí a interaktivní expozice. Vyplněním pracovního listu jsme si ověřili, co jsme si zapamatovali. A ještě z vršku jsme se podívali do krásného okolí.

V hlavách nám zůstala otázka, jak lidé kdysi mohli v takových skromných podmínkách žít?

V. Krmášková