Výroba rekvizit pro hodiny dějepisu

Jak se vlastně rodí nápad na výrobu všemožných rekvizit? Kolik času to zabere? A kde všude se dají využít? Pojďme se na to podívat.
Kdekdo by se chlubil důvodem jako vyšší poslání, či záliba v historii. Kdeže. Faktem je, že má cesta k tvorbě všemožných imitací vedla hlavně přes odpočinek. Při takovém procesu totiž nemusíte myslet na to, kolik dětí jede příští týden na exkurzi, nebo na to, že zítra budete opravovat nové desetiminutovky.
Nejprve si řeknete, že by se vám při dramatizaci hodila sekyra a mečík, aby se hodina žákům víc líbila a během dalšího týdne už stříháte v Lidlu ukořistěný tvrdý karton s myšlenkou, že kulatý vikingský štít by mohl blížící se válečnické téma dobře doplnit.
Rekvizity a různorodé makety volím podle probíraných témat, časových možností a proveditelnosti. Něco se fakt nedá. A ano, čas to hltá asi jako Otesánek své okolí. Každá věc většinou zabere několik dní, ale ty nejsložitější klidně i týden.
K výrobě postačí cirka dvě fotky originálu. Materiál je většinou zmíněný karton, různě vytvrzený, ale užít se dá i dřevo, pokud rádi do zblbnutí pilujete. Slepený polotovar se následně upraví a barví, vždy více vrstvami různých odstínů barev, aby vše vypadalo co nejvěrohodněji.
Výrobek se dá využít jak jako model na ukázku k dané době, tak také rekvizita do často hraných krátkých inscenací z dějin v hodinách. Podle reakcí se žákům výsledek líbí, často se (hlavně o zbraně) přetahují, což mě, přiznám se, vzhledem ke křehkosti kartonu, trochu děsí.
Výrobků je na světě asi tucet a budou v následujících měsících dále přibývat. Jan Kolda